
Zašlým provozem staré Vlněny prosvítá slunce do útulného ateliéru na desítky Lenčiných obrazů. Pobíhající děti, psi, vzpomínky na školu, historky, všechno to těká kolem a občas se vyjeví na některém plátně. Věci dávno zapomenuté →
Zašlým provozem staré Vlněny prosvítá slunce do útulného ateliéru na desítky Lenčiných obrazů. Pobíhající děti, psi, vzpomínky na školu, historky, všechno to těká kolem a občas se vyjeví na některém plátně. Věci dávno zapomenuté →
Předvádět se v pánských sprchách starého důlního provozu není… není pro každého. Ale co se dá dělat, když vás pozvou, ohlásí jméno, postaví k rozpadající se zdi před dychtivý kotel ostravských kulturfans, divoce řičících při všem ostravském. První host po šesti domácích, ticho, napínavé hledání na velkém plátně ve složce pecha_kucha_vol.1, dvojitý klik, play →
Už uběhl nějaký čas od chvíle, kdy jsme procházeli majestátním portálem a přes dvoreček, po schodech nahoru, došli na Katedru politologie, kde u dlouhého černého stolu s velkými hrnky plnými kávy probírali vizuální detaily projektu Unives →
Čím chceš být, až budeš velký? – Kosmonautem! – Tak to se budeš muset hodně učit! Projekt Společně do školy bojuje za rovná práva všech malých dětí na dobrodružné putování českým školstvím za svou vysněnou budoucností. Naučit se v šesti letech krasopis malých, velkých psacích i tiskacích písmen, užít si vysvětlování vyjmenovaných slov, →
Ach, AlbatrosGirl. Další králíci v Albatrosu. Složité cesty touhy a uznání. Světla velkoměsta za oknem pokojíčku, zhasnuté lampičky, vášnivé tanečky. Totální konce vztahů, přátelství v troskách. Zatraceně! Králík si balí poslední cigárko, dotahuje detaily, vychytává stylový pózy →
Tak jsme udělali hru. Žádná roztomilá flešovka (i když, třeba jednou bude), žádná korejská válka (ta stoprocentně nebude). Pěkně deskovou klasiku s dřevěnými figurkami, dřevěnou kostkou a sadou vymalovaných karet. →
Změna v Albatrosu! Staré nakladatelství hážem do popelnice a z klobouku vytahujeme – pozor – tři nové super nakladatelství! Uuaaau! Potlesk! Jedno je pro mimina, to necháváme za sebou, druhé pro starý, to se nás netýká, a naše je to – jo jo jo – třetí! CooBoo, jakože v pohodě knížky. A tam samosebou patří naše pohodový holky. Takže ctíme komunitu →